Ten o jídle

Jednou to přijít muselo, post o jídle. O tom, abych dokázala, že pokud tady nepřiberu, bude to hodně velký zázrak. O tom, že tady se umí o studenty pěkně postarat. O tom, že se tady dostanu ke zkoušení nového. (nic proti kuřecímu steaku a pečenému kuřeti s rýží v našem školním bufetu)

Tak nejdřív pár slov k tomu, jak to tady vlastně funguje. Již jsem se zmiňovala o studentských bonech. Na těch to vlastně všechno stojí. Bony bere zhruba 100 restaurací v Lublani a najdete je i v jiných městech, jako Koper, Piran, Maribor a další. Princip je takový, že si vyberete studentské menu, což znamená nižší cenu a z té nižší ceny poté ještě odečtete 2,88 podpory, které vám platí asi vláda. Takže se tu najíte zhruba v rozmezí 1-4 eura. Najíte, ale jak! Polévka, hlavní jídlo, salát, někdy desert...a hlavní jídla by kolikrát klidně vyšla pro dva. No, hlady rozhodně netrpíme.

první jídlo s bony (pravá španělská tortilla)

neskutečně hodně rýže s krevetami, jarní rolky a návštěva Číny

zdejší kantýna, kde si naberete, co chcete (špenátové lasagne)

vždy jsem chtěla vyzkoušet plody moře

zatím poslední a nejluxusnější restaurace (asijská...kdybyste viděli ty záchody! A kukuřičný desert.)

Když to jde, dávám si rybu, už jsem měla asi čtyři různé druhy upravené na různý způsob a nemůžu si to vynachválit. Ještě přidávám důkaz, že si umíme poradit i bez bonu